Kord

Celková d. 118 cm, maximální š. čepele 2,9 cm

Střední Evropa, kolem 1610

Praha, Vojenský historický ústav, I-2464

Čepel přímá, dvousečná, po obou stranách se třemi úzkými výbrusy a středovým hrotem. Neznačeno. Rukojeť dřevěná, obtočena stáčeným drátkem a zakončena hruškovitou hlavicí s nýtem. Základ mohutného koše tvoří záštita ve tvaru písmene S. Z ní vystupuje několik železných úponků, tvořících na jedné straně jednoduchý oblouk koše, na straně druhé spojením s perforovanou záštitnou miskou dokonalou spodní ochranu bojovníkovy ruky.

Přilba jezdecká

V. 285 mm, š. 220 mm, d. 310 mm

2. polovina 16. století

Původ: depozit NKK ze zámku Opočno, dep 1682

Praha, Vojenský historický ústav Praha, I–3080

Leštěný zvon vykovaný z jednoho plátu, nahoře zdobený třemi řadami stylizovaných dračích zubů, vzadu ukončený krátkým nátylníkem s ovaleným prořezávaným žebrem. Vpředu pohyblivý oválně zašpičatělý štítek s ovaleným prořezávaným žebrem, upevněný po stranách nýty se zdobenými hlavicemi ve tvaru rozet. Po stranách odklápěcí lícnice s ovaleným a prořezávaným žebrem přecházejí v podbradník a jsou spolu aretovány vpředu zajišťovacím háčkem. Po stranách kruhové sluchové otvory.

Kyrys

V. 380 mm, š. 368 mm, hl. 220 mm

1. polovina 17. století

Původ: depozit NKK ze zámku Nečtiny, dep 453, 2297/21

Praha, Vojenský historický ústav Praha, I–2273

Lesklý masivní železný kus vykovaný vpředu do výrazné hrany tzv. husího břicha, v pase mírně prohnutý. Kolem paží ovalený a prořezávaný okraj, na spodním okraji a kolem krku patrné otvory po nýtech. Z vnitřní strany uprostřed stopy vysprávky, která byla provedena za studena mosazí, mosaz prostupuje do přední části. Povrch hrubý, vpředu v místě rytiny leštěný. Na prsou kyrysu je rytina Panny Marie s Kristem jako symbol Madony Ochranitelky. Mariánské náměty byly oblíbeným motivem výzdoby zbraní a zbroje katolických vojsk.

Přilba typu morion

V. 285 mm, š. 217 mm, d. 355 mm

1. polovina 17. století

Původ: Vojenský útvar VÚ 8703 Znojmo

Praha, Vojenský historický ústav Praha,. I–3029

Zvon s vysokým hřebenem na vrchu s ovaleným žebrem, leštěný a černěný, zdobený z obou stran tlačeným vlysem dvojité lilie a řadou mosazných nýtů s rozetovými hlavicemi. Střecha lomená, vpředu poškozená.

Meč popravčí

Celk. d. 1035 mm, š. čepele 57 mm

Čechy, 1. polovina 17. století

Praha, Vojenský historický ústav, I-749

Čepel přímá, dvousečná, se zaobleným hrotem. Oboustranně na čepeli ryta a žlutým kovem vykládána tři popravčí kola. Dřevěná rukojeť je potažena kůží, z obou stran ohraničena prstenci ze splétaného mosazného drátku a zakončena železnou hruškovitou hlavicí. Pochva dřevěná, potažená černou kůží a v horní části pásem červeného sametu. Kůže pochvy zdobena jednoduchým tlačeným rostlinným ornamentem, na vnější straně jsou umístěna tři pouzdra na menší nástroje.

Popravčí meč není v pravém slova smyslu zbraň, nýbrž nástroj k výkonu trestu hrdelního práva. Tvar meče je proto zcela specificky přizpůsoben svému účelu – stětí odsouzencovy hlavy. Rukojeť bývá tak dlouhá, aby ji mohl mistr popravčí uchopit oběma rukama, položenýma pod sebou. Jednoduchá záštita, která jen napodobovala formu skutečného bojového meče, je záležitostí spíše formální. Neplnila obrannou funkci, nesloužila k zachycování protivníkových ran. Jako ostatní exekuční instrumenty byl i popravčí meč považován za nečistý předmět, který nesměl být použit v čestném boji. Z tohoto důvodu široká dvousečná čepel nemá hrot, ale pouze zaoblený konec. V dolní části byla čepel někdy perforována několika kruhovými otvory, aby se tak zamezilo jejímu pozdějšímu zahrocení a případnému použití k čestnému boji. Na čepeli pak bývaly zpravidla vyobrazeny různé předměty útrpného práva – lámací kolo, šibenice apod.

Schiavonna

Celk. d. 977 mm, š. čepele 37 mm

Benátky, Itálie, 1. polovina 17. století

Praha, Vojenský historický ústav, I-2823

Čepel přímá, dvousečná, se středovým hrotem a oboustranným širokým výbrusem. Po obou stranách čepel zdobena rytím – na vnější straně měsíc s lidskou tváří, dělová hlaveň a vojenské trofeje, na vnitřní straně hlava Turka, dělová hlaveň a vojenské trofeje. Rukojeť dřevěná, potažená kůží a zakončená mosaznou hlavicí ve tvaru kočičí hlavy s kruhovitými terčíky po obou stranách. Mohutný páskový koš s jedním ramenem záštity a vnitřním palcovým prstencem.

Schiavonna, známá ze 17. století, se vyvinula ze starších mečů, jejichž hromadná produkce v 15. století umožnila vojensky zajistit mezinárodní vzestup Benátek jako významné obchodní velmoci. Pod označením schiavonna jsou tyto meče v počtu několika set zapsány v inventářích Dóžecího paláce. Název meče, používaný zřejmě již dříve, svědčí o tom, že šlo o součást výzbroje oddílů složených ze slovanských a řeckých vojáků, najímaných pod benátské prapory na poloostrově Istrie. Říkalo se jim schiavi – otroci, protože obývali kraje, které v raném středověku patřily mezi hlavní zdroje otroků. Nejcharakterističtější částí schiavonny je koš jílce, vykovaný z plochých železných pásů a listů. Směřují od obou ramen záštity proti sobě, kříží se a tvoří tak pravidelný kornout dokonale chránící ruku. Spodní pásy tohoto koše jsou na jílcích často esovitě zprohýbány. Postupem času byl páskový koš stále členitější, takže může sloužit jako vhodná pomůcka při datování zbraně. Schiavonna je zbraň tvarově zcela jedinečná. Hlavice jílce, zpravidla vyrobená z mosazi, má tvar kočičí hlavy se středním oválným terčíkem po obou stranách. Přímé čepele byly nejčastěji dvousečné, jen výjimečně se vyskytují i čepele jednosečné. Tyto čepele pocházely jak z Itálie, tak i z Německa a ze Španělska.

Schiavonna

Celková d. 1080 mm, š. čepele 53 mm

Benátky, Itálie, kolem 1600

Praha, Vojenský historický ústav, I-773

Čepel přímá, dvousečná, s oboustranným středovým výbrusem v horní třetině čepele. Ve výbrusu ryta značka pasovských mečířů – běžící vlk. Rukojeť dřevěná, spirálovitě kanelovaná, potažená hnědou kůží a zakončená mosaznou hlavicí ve tvaru kočičí hlavy s kruhovitými terčíky po obou stranách. Mohutný páskový prořezávaný koš s jedním ramenem záštity a vnitřním palcovým prstencem.